Proč? To nikdo neví
velryba polyká
ovoce jabloní
ze zahrady žraloka

kam nikdo nesmí
jenom ta veliká
z ležatých větví jabloní
polyká jablka

A když se setmí
do ticha břicha
jablečná jadérka rozesetá

A když se setmí
do ticha břicha se ptá

Jestli existuje
pes bez úst neustále vyje

V ruce mám papouška
s vypouklým bříškem
ve sněhu v prosinci
šeptá mi do ouška
posedlý jídlem

o tropech v měsíci
s vypouklým bříškem
o noci s tisíci
moři a mýdel
v ruce mám papouška

V břiše mám prázdnou klec
z mýdlové pěny
papoušek odletěl
snědl mi prosinec
bez sněhu není

jediný oceán
s vypouklým bříškem
splaskl se a roztál
s moři a s mýdlem
v břiše mám prázdnou klec

a ráno zmizel

Stopy v písku spíše v ničem ohraničené
obuté i neobuté
Stopy kroky vydechnuté
stopy nové stopy ničené

Chodit bosý obouvat se
přesýpá se přesýpá se
hledat boty hledat ševce
pokoušet se
musí ten kdo bosý nechce být

Někde v písku chodí ševci šijí obutí
podle stop a po paměti
podle kroků rozhodnutí
svoje boty cizím ušijí

Být obutý přezouvat se
přesýpá se přesýpá se
hledat boty hledat ševce
pokoušet se
svoje boty podle sebe šít

Která bota která netlačí?
A jestli vůbec stačí
bota která netlačí

Být obutý..

Nemocný zvíře
nemocný zvíře
nikdo neocení

Chytáš se židle
chytáš se židle
z huby ti pění

Je někdo vedle?
Je někdo vedle?
Nikdo tu není

Myši očí ve spánku
cupitají pryč
na ocásku obálku
tu co tají

v níž se všechno zakleté
když spíš do sebe zaplete

Oči myší v podzámčí
pootočí klíč
do obálky napíší
co bylo a pryč

Pryč se rozcupitají
aby potají šeptaly

Něco na dně
nenápadně
mává na mě
abych šel dál
Dělám že se
neznáme se
ale zase
vlastně bych si dal

Jsem na suchu a přitom na dně
okolí mě přijímá chladně

Do hloubek jdou čím dál větších
tihle skelní potápěči
před očima se jim mlží
když jdou ke dnu se zátěží

Jsem na suchu…

Obličej mi
ztuhnul velmi
výraz šelmy
způsobil tlak
Nadechnu se
a pak v kuse
s jednim Rusem
plaveme znak

Jsem na suchu…

Tady tady tady
taky taky taky
tady tady tady
taky taky taky

Roste ibišek
vzhůru vzhůru
Roste do výšek
vzhůru vzhůru

K nebi k nebi k nebi
v zemi v zemi v zemi
k nebi k nebi k nebi
v zemi v zemi v zemi

Roste ibišek
bílý bílý
Roste do výšek
sílí sílí

Musíš ho zalívat
půdu kypřit a taky prosívat
o listy pečovat
kmínek čistit breberky vybírat

breberky vybírat
breberky vybírat
breberky vybírat

tady tady...

Roste ibišek...

k nebi, knebi...

Roste ibišek...

On se ti odmění
vůní svojí pokoj ti provoní
květem ti zazvoní
barvou trojí k tobě se nakloní

lístky se zelení
lístky se zelení
lístky se zelení

Velká statná kráva
a na ní sedí Jan
ach jak ta kráva skáče
Jan sedí přikován

Jaký zázrak divný
že nespadne Jan
zběsile kráva skáče
hřbet není osedlán

Indián Jan volá
že krávu miluje
ta beze smyslu skáče
vzpíná se, bojuje

Jan, ach ten zlý
drží na ní poutem
citovým

Kráva, ta zlá
chtěla by spát sama
samotná

anebo jen s kovbojem

Do uší mi někdy vlétne
havran, který na své flétně
našeptává divné věci
které nechci
které ale dělám

Zaslepený jeho křídly
zapomínám na své sliby
zapomínám na ostatní
Kdo se ztratil
nejen sebe ztrácí

Co s tím?
Nechci být přeci zlý...

Našeptává divné věci
našeptává metylény
příčné flétny baleríny
mezi stehny svírají mi
hlavu svými nasládlými
metylény piruety
piruety nasládlý mi
našeptávač našeptává
metylény příčné flétny
baleríny mezi stehny
svírají mi hlavu svými
nasládlými metylény
piruety našeptává
našeptávač piruety
našeptává metylény
příčné flétny baleríny

Je tak snadné poslouchat ho
slepě jít a nehledat dno
hodit kámen, předpokládat
že je návrat vyloučený předem

Co s tím?
Nechci být přeci zlý...

Nároční náměsíční nádeníci
kráčející v kruzích po ulici
kráčející v kruzích po ulici

Šeptají šeptají šeptají šeptají

|: Čas ten je v nás Čas ten je v nás :|

|: Čas je v nás:|

Zbloudilí jsou zmatení smrtelníci
tápající v krocích po ulici
tápající v krocích po ulici

Volají volají volají volají

|: Zabijem vás Zabijem čas :|

|: Zabijem vás Zabijem čas :|

Jak volají konají sami však padají
mrtví do šlépějí umírají

|: Čas je v nás dál:|

Na větvi sedím
v ruce mám pilu
čas ještě neuzrál
a tak se nemám k dílu

Všechno co jsem doposud zažil byla slabota
teď příjde největší zlom mýho života

Rádce sadaře mi v duchu říká
někdo by měl zavolat zahradníka

Všechno co jsem…

Rádce sadaře…

Děláš mi hluboký zářezy do kůry
do šedý kůry

Tak si kácim svůj strom života
pilin mám plný zuby

Dělám si seznam
lidí co neznám
abych je poznal
kdybych je potkal

Abych se neztrapnil
kdybych je viděl
ale nevěděl
bych kdo to je

Bojím se jednoho a sice
že bych ve zkratu podlehnul panice
velký problém by pak nastal
kdybych se sám na ten papír napsal - to bych byl v háji

Nemoh bych si přijít
přijít na jméno
na svoje jméno
ježišmarjá
doma bych se zdravil
jenom ze slušnosti
a ve společnosti
ani to

Nedovedu si představit
sám sobě že bych se musel představit

Stojí sám kapitán na můstku a pozoruje moře
stojí sám kapitán na můstku a pozoruje moře
ráno v poldne a večer na můstku pozoruje moře
minuty hodiny dny a roky pozoruje moře

a slunce
a slunce
a slunce nad hlavou mu svítí
a slunce nad hlavou mu svítí

co dělá tenhle chlápek na můstku
asi tam usnul nebo nevim proč
možná se schoval nebo se jen tak zapomněl

co dělá tenhle chlápek na můstku...

Stojí sám kapitán na můstku a stojí tam už léta
celou dobu mu na jazyku visí jedna věta
věta nebo slovo doufá že vzpomene si brzy
už to má ale nemůže to říct protože mu upad jazyk

jinak by volal
jinak by volal
jinak by volal zvedněte kotvy a vytáhněte plachty
jinak by volal zvedněte kotvy a vytáhněte plachty
táhněte k čertu!
táhněte k čertu!

stojí sám kapitán na můstku a vidí to černě
jeho loď už nikam nepojede
jeho loď už nikam nepojede
jeho loď už nikam nepojede

Pár otázek mám, ještě si je přeříkám, pak ti je položím
Stejně jako každej den končí otazníkem, jasno si v hlavě udělám
Tak mě napadá, "Otázka je špatně zadaná!", to se mi snad jenom zdá

To se mi snad jenom zdá
To se mi snad jenom zdá
To se mi snad jenom zdá
To se mi snad jenom zdá
To se mi snad jenom

Nebudu se tě ptát
Nebudu se tě ptát
Nebudu se tě ptát
Nebudu se tě ptát

Odpovim si sám
Odpovim si sám

Nebudu se tě ptát
Nebudu se tě ptát ooóo nebudu se tě ptát
Nebudu se tě ptát ooóo nebudu se tě ptát

Nebudu se tě ptát
Ne-bu-du-se-tě-ptát!

Teď už to vím, že všechny mý otázky jsou špatně položený

Položený
Špatně položený
Špatně položený
Špatně položený
Špatně položený

špatně položený na stolech, na skříni, na policích
špatně položený v tramvaji, v autobuse, na ulicích
špatně položený na stolech, na skříni, na policích
špatně položený v tramvaji, v autobuse, na ulicích
Teď už to vím, že všechny mý otázky jsou špatně položený

Položený
Špatně položený
Špatně položený
Špatně položený
Špatně položený

Nalej mi do skleničky ještě trochu benzínu
ať to dneska trochu jede
zatop v kamnech, ale nezapomeň na mě
v kamnech si vždycky sušim nohy

Jak tak koukám tak už bude čas
odpálit další sondu na Mars
poletí dlouho, poletí, poletí
poletí, poletí a spadne

A pak se uvidí, že ten krokodýl
jako pilot neni v podstatě tak dobrej
jenomže na poslední chvíli lepší nebyl
protože piloti se na Floridě těžko sháněj
z bažiny vylez jen jedinej

To je krása, sonda letí
a my letíme s ní
starý známí míhaj se za vokýnkem
my je necháváme za sebou

Šlápni na to, trochu to popožeň
ať tam jsme ještě dneska
hvězdy venku, uvnitř pocity
víc než jenom kamarádi

Jak tak koukám...

A pak se uvidí...

Za obzor mizí
naši oblíbení hrdinové
zdalipak se ještě vrátí?
nevim, ale asi asi asi asi né
ale asi asi asi asi né...
ale asi...
ale asi...
ale asi asi asi asi ne
ale asi...
ale asi...
ale asi...

Jak tak koukám...

A pak se uvidí...

A pak se uvidí...

Nerad vám to říkám ale žiju v domnění
že se tady někdo v kámen promění
Nejdřív ucítí jemný brnění
a pak dočista zkamení

Někdo tady někdo tady asi zkamení
Někdo tady někdo tady asi zkamení
Někdo tady někdo tady asi zkamení
Někdo tady asi zkamení

Nevim kdo to bude, kdo se stane kamenem
jedno je však jistý že ho seberem
nějak si s nim poradíme s timhle břemenem
a pak ho do chodníku zabetonujem

Někdo tady...

Jestli nechceš nadosmrti zůstat solnej sloup
nekoukej kam nemáš dokud ti neřeknou
kdybyses chtěl totiž cestou ohlídnout
nemusel už by ses pak hnout

Někdo tady...

Nerad vám to říkám ale žiju v domnění
že se tady někdo v kámen promění
Nejdřív ucítí jemný brnění
a pak dočista zkamení

Někdo tady...

Někdo tady...

Někdo tady...

Když z rádia ohlásí konec
za pět minut
to nestihneš si sbalit včas
Zapomeň, jakejs byl borec
a v klidu
zavolej o písničku na přání

|:Doufám že na to uslyší:|

Jsem absolutní hrdina ticha
v něm se cejtim jako král
Když karty rozdávám
vím, že mlčet budu jenom já

|:Doufám že na to uslyší:|

Jenomže nakonec neni konec
to jenom vypli proud
musim se rozhodnout
jestli volat vůbec smysl má

|:Doufám že na to uslyší:|

Čepici mám do čela a brašnu v podpaží
spěchám ráno na šichtu jdu kolem nádraží
u vrátnice pozdravim i když se s nima nebavim
pracovat mě tady nebaví

Fabriko fabriko už dlouho ne
Asi tě opustím chci do JéZéDé

Velký černý mašiny a stroje křepčící
jak magor stojim u linky jsou pásy běžící
divný šrouby počítám oči bolej nestíhám
pracovat mě tady nebaví

Fabriko...

Půjdu rovnou za mistrem řeknu mu do vočí
že fachat tady nebudu to ať se rozloučí
to já mám radši kravíny a kus úrodný zeminy
pracovat mě tady nebaví

Fabriko...

Čepici mám do čela motyku v podpaží
čekám s lístkem na rychlík odjíždím z nádraží
přede mnou je vesnice a pěstí mávám fabrice
nikdo mě nezastaví

Někde je tady dlouhej drát
na konci zatočenej akorát
na drátu obraz nerad bych aby spad
na zdi když visí má se rád

takovej výhled chtěl bych mít
tak si tam viset a mít klid
problém je v tom že nemám chyt
za kterej bych se moh pověsit

já taky často visim na drátu
jenže to visení strhávaj mi z platu
sotva tam chvíli můžu být
a zase musím zavěsit

je podzim ze stromů listí padá
na dráty vlaštovka usedá
sedí si na vedení jako já
až moc povědomý mi to připadá

jak jenom docílit správný polohy
někam se pověsti nejlíp za nohy
anebo za krk a užívat pohody
a pak zavěsit a spadnout z oblohy

já taky často...

někde je tady dlouhej drát
někde je tady dlouhej drát
...

Hlava děravá
co ještě mi zbývá
co bych ještě chtěl
tak rád bych si odpověděl

Tak křičím tady z plných plic
Co mohl bych si přát víc
Mám kufr, spacák, boty, nic víc
Ale z těch drahejch věcí vůbec nic

Mám všechno co chci a nevím co bych si přál dál
Mám všechno co...
Mám všechno co...
Mám všechno co...

Hlava bolavá
ruce odřený
a nohy dřevěný
a břicho hladem stažený

Tak křičím tady z plných plic
Co mohlo by se mi stát víc
A jenom vám tu chci všem říct, že já
Přece nechci nic víc, jen...

auto a loď a barák, kolem plot
a rozhlednu a dívat se tam, kam dohlédnu
auto a loď...
Mám všechno...
Mám všechno...

Tam kde stíny stromů tvoří skvělý zátiší
pípaj tam jen ptáci nikdo tě tam neruší
nechoděj sem lidi co by tady dělali
když tam někdo příde posadí se na chvíli
a zůstane tam sedět
kam by taky chodil dneska nikam nespěchá
prostě jen tak sedí a jenom tak naslouchá
jenom naslouchá
bezvadnej plac

Na tom dobrym místě čas ubíhá jako šnek
nejsou tu třeba žádný prachy ani šek
když sem někdo příde vidí vo co přicházel
hned se mu tam líbí, tak co by někam vodcházel
v klidu si posedí
smířenej s tim co dřív se zdálo nemožný
je to tady jiný přece nějak totožný
je to totožný
nádhernej plac

Není třebat zvedat se vracet se zpět
proč tu neposedět tejden nebo pár let
když tu někdo sedí nezvedá se přemejšlí
vo čem není známo co to asi vymejšlí
co to tady vymejšlí
hlavu v dlaních v duši mír a klid
nejedl už léta a přece je stále syt
neni hladovej
úžasnej plac

kov se blyští
v záři Slunce
siréna piští
rachotí válce

motor vrčí
pásy se točí
radlice shrabuje
buldozer pracuje

žlutej buldozer už jede
pozor ať vás nezajede
řidič se za volantem směje
ať se děje co se děje

brzdy kvílí
dochází síly
ostrý hrany
hrnou ze strany

péra pruží
sklo už se mlží
radlice shrabuje
buldozer pracuje

žlutej buldozer už jede...
žlutej buldozer už jede...
žlutej buldozer už jede

Každej když se narodí
dostane svou ceduli
a na ní má napsáno
jakej je a tak

a kdo ho chce poznat blíž
ceduli musí přečíst
aby se dozvěděl to
co musí a má

řekni mi co na mysli asi máš
na co teď právě myslíš a co prožíváš
řekni mi co na mysli asi máš asi máš asi máš

když se někdo pozmění
ceduli mu vymění
s novou je zas někdo jinej
než byl předtim sám

řekni mi co na mysli....

řekni mi co na mysli...

Mám nějaký potíže, nejsem vůbec zdravý
nevím co s tím bude a jestli se to spraví
bolí mě žaludek a taky slepý střevo
od hladu nevím kde je vpravo a kde vlevo
pálí mě žáha a pálí mě oči
škrábe mě v krku a hlava se mi točí

Jestli někdy bude zase dobře
vymaluju si celej svůj pokoj modře

Budu žít v klidu, totálně zdravý
chlastat jak duha a bude to to pravý
nejdřív mě ale nesmí bolet hlava
a taky ruce, když chce se mi plavat
teď jsem se unavil, půjdu si lehnout
ale kvůli bolesti se nemůžu ani pohnout

Před domem mi stojí jeřáb
A šátrá mi do bytu
je to neřád, je to neřád
Kdyby radši nebyl tu

Chlap se v kabině usmívá
Hákem mi ruší klid
Obrazy ze stěn snímá
A mě nezbývá než klít

Jeřáb, kterej mi doma bere knihy
Jeřáb, kterej mi doma uklízí
Jeřáb má na kráse menší pihy
Uklizené věci nevrátí
Uklizené věci už jeřáb nikdy nevrátí

Kdyby byl jeřáb menší
Šátral by k sousedům
To by mě mohlo těšit
Soused je totiž vůl

Jeřáb, kterej mi...

Van, tů, srí, fór
Jeřáb, kterej mi...

Na sklonku večera
ponožka brečela
ztratila morče své
zabředlo do pyré

Mórče
Mórče
Mórče

Morče tak hoduje
v míse si libuje
na fusku nemyslí
radši jí vohryzky

Mórče...

Ponožka trápí se
nadává zlé míse
morče mé na jabko
vzalas mi ty čubko

Mórče...

Za pár dní žalu plášť
pche! morče pryč je zášť
ponožka v šuplíku
zhlédla se v ručníku

Ručník - Froté Froté Froté
Ručník - Froté Froté Froté
Ručník - Froté Froté Froté

Světlo a zvuk, když se spojí, tak se bojíme
nebojte se, vždyť jsme v lese, nic se nestane
Světlo a zvuk...

Z mraků běží černá kočka, která počká - ne
modrý oči snadno skočí a strach přestane
Z mraků běží...

Snad je možná, vielleicht in Deutsch, maybe anglicky
Snad je možná, snad se možná, nevrátí navždycky
Snad je možná...

Putuju jen tak od domu k domu
dávám si chleba a salám k tomu
mám se moc dobře a nemám potíže
plavu si jako ve stavu beztíže

putuju jen tak dál
putuju jen tak dál
putuju jen tak dál
a nikdy nejsem sám

mám se dobře a nohy mě nebolí
jenom ta hlava občas mě zabolí
když si vzpomenu jak se dá žít
ale takhle je to lepší aspoň mám klid

jenom pár hadrů mám
jenom pár hadrů mám
jenom pár hadrů mám
na štěstí spoléhám

vykračuju si z města do města
jenom si vykračuju ze státu do státu
jen tak si chodím z planety na planetu

průhledný tělo mám
průhledný tělo mám
průhledný tělo mám
na hyperprostor spoléhám

průhledný tělo mám...

Zase jako každé ráno
sytě bledé ovzduší
nevídáno neslýcháno
to se přece nesluší

zas aby s tim něco dělal
vylezl ven nat ten mráz
musí to mít do oběda
na svačinu nezbyl čas

a pán s kravatou se směje
přitom ani neví proč
samé známé obličeje
jak do Neváhej a toč

venku padá jinovatka
paní v plavkách zamrzla
a pán neví kde je zkratka
která by ho odvezla

Slunce zalezlo do psí boudy
a pes musel opustit svůj domov
ačkoliv je taková zima že by psa nevyhnal

Zase ráno
černobílé ovzduší
neslýcháno
to se přece nesluší

Nechci říkat, že jsem se bál
Ale válku prožít, to jsem nechtěl
Proto pro to, co řekl náš král
Rozhodl jsem se uprchnout

A utéci a utéci a utéci
Zkrátka utéci

Starý kaplan poradil mi lest
Jak se odsud dostat rychle
Pomůže ti tady tenhle pes
Já hlupák jsem mu uvěřil

Jen utéci a utéci a utéci
Zkrátka utéci

Pak jsem se ven z města dostal
A vykračoval krásnou krajinou
Když tu voják ze zákopu povstal
A vystřelil

Nesnáším svýho souseda není to s ním k vydržení
od rána do večera hledá svoje oblečení
nikdy ho nenajde bolí ho z toho noha
nevidí ani na krok i když tam není mlha
on je totiž slepej jako patrona

a když na něj někdo zvoní vůbec nikdy neotvírá
neruší ho dupot sloní když mu šlapou na klavíra
neslyší vlastní hlas přestože málo mluví
nemá rád tichej čas když na něj někdo mluví
on je totiž hluchej jako poleno

nikdy ven nevchází protože by poznali že
je to děsnej debil co nepozná ani vlastní lyže
celý dny sedí doma počítá jedna a jedna
nikdy to nespočítá i kdyby mu rupla bedna
on je totiž blbej jako štoudev

on je totiž slepej jako poleno

on je totiž hluchej jako štoudev

on je totiž blbej jako patrona

V autobuse seděj různý typy
někdo čte si jinej kouká z vokna
na rádiu hrajou dnešní hity
a autobusák už tam kopnul čtyřku

Dneska trasa ubíhá dost plynně
cestující hledí do novin maj kliku
že tu dneska neni revizor ta svině
co si vždycky kapsu mastí

A tak jedou dál a tak jedou dál
a tak jedou dál a tak jedou dál
a tak jedou dál a tak jedou dál
a tak jedou dál a tak jedou dál

Na vokýnku rozplácla se moucha
a pod kolama právě zmizel pes
autobusák pod vousy si mumlá
to byl v tom byl čert abych je nedovez

Sluníčko na cestu jim svítí
řidič za volantem usíná
sloup jim v cestě stojí není zbytí
přestupte si prosím na sanitku

A tak jedou dál ....

A tak jedou dál ....

V autobuse seděj různý typy ...
Dneska trasa ubíhá dost plynně ...

Pěstuju tu na svym póli
pšenici a kaktusy
nejsem ale spokojenej
traktory moc rámusí

Traktory, potvory
rachotěj jim motory

Okurky mám ve skleníku
kyselé jsou velice
až dozrajou budou k jídlu
vrátím je do sklenice

Okurky, potvůrky
mám jich plný komůrky

Nakoupim si taky krávy
budu mlíko prodávat
najmu si k nim dojný báby
budou mlíko vysávat

Krávy mí, jsou blbý
dojej mlíko kyselý

Ve stodole žerou zrní
hnusný šedý hlodafci
asi dávám málo pastí
no tak co pak asi chci

Hraboši, smraďoši
hodim po nich galoši

Ať to dělá někdo jinej
mě už to tu nebaví
hned odcházím pryč do města
nikdo mě nezastaví

Traktory, potvory
Okurky, potvůrky
Krávy mý, jsou blbý
Hraboši, smraďoši

Na lukách nad městy králičí protesty betonový panely králíkům namlely
potrubí kanály králíci prohráli kočárkárny výtahy rozlezly se na svahy

Králíkárny místo králiků
Králíkárny místo králiků
Králíkárny místo králiků
Králíkárny místo králiků

Špinavý krabice zavřít lidi do klece, přes okno šedivý člověk lidi nevidí
"Vylejzá slunko nad panelák", zní tady z rádia, jdi do prdele, Fiala!

Tramvajová stanice pro ni chcípla ramlice, městská doprava doleva doprava
večeře na stole v popelnici batole, máte mezeru, hodíme vás do sběru

Králikárny místo králiků...

Jsem sám na poslední štrece
na cestě k řece, kde chybí most
Jsem sám, v očích mám slzy
možná už brzy bude toho dost

Dým a prach v očích mě pálí
přemýšlím zdali vrátit se mám
Dým a prach a v očích mám slzy
možná už brzy možná to vzdám

Strach jít mi ubírá sílu
rej netopýrů krátí můj dech
strach jít a strach se vrátit
nechci se ztratit zůstat na schodech

Touha žít žene mě k cíli
nezapomněli jste mi říct kam?
touha žít silnější zbraně
čekám odevzdaně jít není kam

Chtěl bych si dát jenom malou pauzu
na chvíli se vypojit
vykopnout se z rytmu
odpočívat chvíli v pokoji
přepnout na jinej program
naladit se na tmu
to by byla pohoda a klid

Jít si někam lehnout do stínu
odšpuntovat moře
čekat na zálivku
vymalovat krajku kostýmu
vytáhnout se ze zdi
namotat si cívku
to by byla pohoda a klid

Chtěl bych se jen trochu odlehčit
opustit skafandr
roztáhnout si deštník
sám sebe konečně přesvědčit
vzít nervy z kyblíku
vyndat z krku knedlík
to by byla pohoda a klid

V dlani motýl křídla rozvírá
ticho svou samotu předstírá
a ve tmě ráno se v plamen obrací
tak je to dáno zábava po práci

Po obloze mrak za mrakem jdou
sledujou krajinu pod sebou
pole a lány, lesy a rybníky
letěl bych taky jak hvězdné parníky

V dlani svírám důvod proč se ptám
marně ztrácí víru pořád sám
jen malou šanci aspoň malou mít
světlo když zhasne svou sílu neztratit

Když hvězdy vzplanou, nemusíš se bát
hrdlo ti sevře věčný kamarád
blyštivé moře to je pastí tvou
záhadnou i tvou kolébkou

Kosmonaut je němé říše král
prázdnotou vše plyne stále dál
stříbrný krunýř světlo odráží
uprostřed kosmu tu stojí n stráži

Země modrý koláč sní svůj sen
prohrává ten kdo je vítězem
na mléčné dráze se osud zamotá
jak mlčí ryby tak mlčí prázdnota

Stíny měří čas i dráhy své
věřil bys že spatří nezvané
tak jako kámen ke dnu padá zas
tak jako kámen i já bych padal snáz

Kosmonaut je němé...

V půl druhý ráno
do tmy koukám se ven
a vidím málo,
málo oken svítí jen

Venku nesněží
sníh padal minulou noc.
Ještě teď leží,
neni to ale nic moc.

Už jsou dvě ráno,
já pořád koukám ven.
Nemám vyhráno,
mám už pár hodin jen.

Čtvrt na tři v noci,
já z okna čumim dál
a nemám pocit,
že bych to brzy vzdal.

Nemůžu usnout
ale už nechci bdít.
Jak bdění utnout?
Můžu tak akorát klít:

Pitomý ráno,
svůj spánek jsem mu dal.
ž jsou tři ráno
a já tu sedim dál.

Ve čtyři přesně
konečně usnul jsem.
Spal jsem však děsně,
zdál se mi hroznej sen

V tom náhle světlo
mě k životu probírá,
zaplaví pokoj,
víčky se prodírá.

Je deset ve dne,
moc jsem se nevyspal.
Asi mne klepne,
když to tak půjde dál.

A život běží,
jen koukat z okna se dá,
teď zase sněží
a mně víc nenapadá

Už je půlnoc, venku štěknul cizí pes
Bouřivá noc, z oblohy sjel bílej blesk
Jako by chtěl něco spálit, ňákou věc
Přitom neměl důvod žádný, žádný důvod
Žádný důvod
Neměl

A ty myslíš, že nikdy, pršet nepřestane
A že louže brzy obzorem se stane
A ty myslíš, že se nikdy mraky nevyprší
A že déšť skončí s koncem všech živejch duší

Mraky padaj na zem v kapkách ukrytý
Kapky pleskaj sebou o zem, jak opitý
A louže jsou každou chvílí dvojitý
Po chodníku voda teče, teče voda
Teče voda
Po chodníku

A ty myslíš, že nikdy...

A pes kouká ze svý boudy do toho deště
Packou zkoumá, jestli pořád prší ještě
A zdá se mu, že prší jen v jeho světě
A deštěm je v boudě vězněn, vězněn v boudě
Vězněn v boudě
Deštěm

A ty myslíš, že nikdy...

Na na na na na na si říkám
Na na na na na na furt
Na na na na na na si zpívám
Na na na na na na

Furt si zpívám na na na na na na na na
Furt si říkám na na na na na na na na
Pořád melu na na na na na na na na
Furt dokola na na na na na

Žble...

Furt si zpívám žble žble...

Pimpi dimpim pim...

Furt si zpívám pimpi dimpi...

Na na na...

Furt si zpívám na na na na...
...furt dokola, furt dokola, furt dokola, furt dokola na na na na na.

V poslední době se dějou divný věci
Říkám to tobě, věř, že to nejsou kecy
Já žiju v tom domě, co plnej je velkejch klecí
Já žiju v tom domnění, že to snad bude lepší

V tramvaji se na mě
Kdosi ichtylně šklebil
Nabídl mi rámě
Nejradši bych tam nebyl
Já myslel, že je to ženská, ale byl to chlap
Po zádech mi rázem přejel studenej smrtelnej chlad

V poslední době...

V autobuse zase
Někdo se na zem svalil
Nebylo to prase
Byl to řidič Kamil
Nikdo chvíli neřídil, autobus jel sám
A najednou před kapotou velikej obchodní krám

V poslední době...

Městské dopravení
Je nebezpečná věc
Zkrátka popravení
A za to hned klec
Zavraždil jsem řidiče, hned policajt mě měl
Chtěl, abych jsem se s ním jen trochu prošel
A já šel

Už fakt nevím, co bych řek
Co lepší je, než ničit školní majetek

Učitel vše nestíhá krýt
Tam, kde teď já ničím nemůže být
Tak rychle nastrkat do zámků sirky
A honem nadělat do lavic dírky

Učitel na mě zuby si brousí
Z lavice piliny na zem se trousí
Vrtačka tlumená potichu přede
Tahle ta dírka naskrz už vede

Učitel vůbec vědět nemusí
Co lavice školní zakusí
Ale pozor, co se to děje
Učitel ke mně kroky už spěje

Už mě drží za rameno
Moje dílo prozrazeno
Vleče mne teď temnou chodbou
S kázeňskými postihy ať se bodnou

Vrtačka, pilník, nůž
S důtkou jděte, kuš
A ta vaše ředitelská stop
Ke mně je až moc přátelská

A co dvojka z chování?
Ne, tu ne, smilování.

Někdo říká "přísloví jsou na nic", jinej ne
kdo to tvrdí tak ten teda pranic vo tom ne-
ví protože přísloví ty uznává i sám král
je v nich něco o tom co prej s náma bude
s náma bude dál

Vrána k vráně sedá rovný rovného si nekupuj zajíce v pytli nesmí do lesa
protože
kdo jinému jámu kopá lež má krátké darovanému koni na zuby sám do ní padá

Někdo říká "přísloví jsou na nic", no tak ať
jemu se to vymstí až osud řekne zaplať
pozná co je pravdy na tom, že se ucho utrhne
až do vlastnoručně vykopaný jámy velký
jámy zapadne

Vrána k vráně...

Vrána k vráně...

Mám jednu malou chatičku a středně velkou fabričku
jenom deset autíček a malou vilku na klíček
deset domů v Anglii a deset domů v Belgii
a pět domů ve Francii a zbrusu novou Lancii
mám pšenice plný silo, deset litrů za kilo
a spoustu peněz v bance mý, tam mám svoje zázemí
konto ve Švýcarsku taky mám, často tam rád zavítám
z napětí už nevím kdy jsem se naposledy

Mylionář, ten si dobře žije
milionář kouří a hodně pije
milionář pak se z toho zblije
hlavně že užije
milionář dobře se mu daří
milionář kuchařky jídlo vaří
milionář čas nikdy nemaří
po ránu vždy zazpívá si
vap šuby duby šuby duby dap

Peníze pořád přibejvaj, kradu když se nedívaj
obchody mi skvěle jdou, smažu stopy za sebou
v bance peněz spoustu mám, rád tam někdy zavítám
z napětí už nevím kdy jsem tam naposledy

Bylionář, ten si dobře žije
bilionář.......
....................
..po ránu vždy zazpívám si
vap šuby duby šuby duby dap

Někdy to vypadá, že je život pod psa
jindy se zase zdá, že je to ještě horší
nikdo neví co bude za rok či za dva
a ani netuší co přijde za měsíc
jak se nám povede za den či za týden
na tohle odpověď doposud neznáme

a tak se ptáme "co bude osude"
odpověď je vždycky stejná "horší už to nebude"
stále se ptáme "co bude osude"
přestože víme že horší už to nebude

někomu připadá že se mu dobře daří
a hned zítra mu někdo do zad kudlu vrazí
každý ví že život je jen náhoda
furt jsi dole život plyne jak voda
je to špatný je to špatný ale stejně
mele se to mele se to jak ve mlejně

a tak se ptáme..

a tak se ptáme..

horší už to nebude

Vídáte taky někdy růžový slony jako já
míváte divnej pocit, že se vám to všechno zdá

Vzduchem plachtí zelený ufoni
vidim to co bylo předloni

Haluci, haluci, halucinace
haluci, haluci, halucinace

Vím, že mám psychickou poruchu
ale rozhodně neklesám na duchu, jé

Červený veverky, vybitý baterky,
nabitý motorky, zelený breberky
To všechno je normální
ale ne když to vidim
ve svý ledničce

Vzduchem plachtí....

Haluci, haluci..

Vzduchem plachtí....

[: Haluci, haluci.. :]

Batole: Jen co se narodíš, ještě se posíráš,
už je tu problém, ten si nevybíráš.

Každej už to jistě někdy zažil
Když nějakej problém náhle přibyl
Ví, že je to zcela nečekaně nečekaný
Pohoda je náhle v tahu a klid porouchaný

Když přijde problém je to blbý
Můžeš ho řešit nebo se zabít
Ale stejně tě nic nezachrání
Problému v akci nic nezabrání

Kluk: Problémy jsou furt kolem mě.
Pořád mě trápí.

No tak třeba, když si uprdnete
Je to smrad a koleno se vám klepe
Okolí je celý zasmraděně zasmraděný
Kolem choděj lidi, čichaj, vzduch je provoněný

Když přijde problém...

Kruťák: Ty vole, ty problémy mě fakt dost serou.

Na silnici vám upadnou brejle
Vypravíte se bez nich na vejlet
A najednou skála převysoce převysoká
Hned padáte dolu, kdo nevidí, ten pyká

Když přijde problém...

Chlap: Ty problémy mě už fakt přestávají bavit.

Problémy nás pořád obklopují
Jenom čekaj, až se k nám připojí
Oni maj svý plány promyšleně promyšlený
Jsou pro nás už předem někde v pekle vyrobený

Když přijde problém...

Dědek: Ty problémy jsou fakt na hovno.

Když přijde problém...

Když umřeme, tak umřeme,
problémy nás neminou ani když zemřeme.

Sedím na křesle
Jenž je pode mnou
Má nechutnou barvu
Připomíná milou mou

Ta je taky hnědá
Trochu zelená a trochu červená
Trochu nažloutlá a trochu přismahlá
Zkrátka, jak má bejt

A jak ta moje milá
Jak ta umí zpívat
Na houpačce kývat
Se nestydí

Na sobě nemá nic
Hold chodí nahatá
Jak Eva okatá
Z ráje božího

A navíc ty nehty
Ty jsou jako drápy
A ne jako, opravdu jsou
A ještě je přelétavá

Jó, mám papouška korelu
Mám jí strašně rád
Stavím jí voliéru
Je to milá má, mám jí rád

V Hulančicích v kravíně
Stojí kráva nevinně
Neví ani netuší
Proč se na ni pes sápe

A ona pak porodí
No, co se jí narodí
Jen já to vím |: já, já, já :|

Porodí
Dvouhlavý tele
S pěti nohama
Růžový jak sele
Bude bimbat ušima
To dvouhlavý tele
S dvojitým ocasem
Si v tlamách mele
Rozeklaným jazykem

A tohle to tele bude
Chytré a každý kdo kolem půjde
Se bude bát, aby
Z vemena nevypadli krabi

Porodí...

A vůbec nikdo netuší
Jak to tele žere
Když maso a haluší
Svými zuby dere

Porodí...

Kerberos by záviděl
Tomuhle teleti
Jen co by ho uviděl
Dal by se zkrátiti
O jednu hlavu

Porodí...

Já nejsem z měkkýho těsta
Ale tohle je fakt děs
Když v parku uprostřed města
Řádí prasopes

Každej se tam bojí jít
Třese se a vymlouvá
Že nemůže či jde blít
Jenom ta Röhlichová

Relí, ta se nebojí
Ona v boji obstojí
Nic ji neděsí
V celém polesí

A tak se na výpravu chystá
Chystá si své náčiní
Smrt prasopsa je jistá
Jeho krev ho zašpiní

Relí, ta se nebojí...

A jak to všechno dopadne
To je v oblacích
Třeba ji pes popadne
Užije orgánů žracích

|: Relí, ta se nebojí... :|

Škoda je každé kapky deště
Co nedopadne na vlahý asfalt
Škoda, že nutno je pořád ještě
Sedět, nic nedělat a kát se

Škoda je každého slunce paprsku
Co dopadne až někam za obzor
Škoda je vody dané do náprstku
Vyteče, zasyčí a vypaří se

Škoda je každého dalšího dne
Kdy čekám na svou popravu
Opravdu nechci, až luk se napne
Jen stát, krvácet a umírat

Malé děťátko na pískovišti
Hraje si s nějakým kolečkem
Když tu náhle hrozně zapiští
Když dostane do tváře vdolečkem

Upustí kolečko
S kterým si hraje
A to jen maličko
Popojede

Už si to pádí
Kolečko z kopce
A cestou vidí
Lidi jek opice

Támhle paní Mydláková
Mydlí svého vnoučka
K tomu paní Röhlichová
Veřejně pitvá broučka

Pan Novák se usmívá
Peněz v kapse dost
Když se nikdo nedívá
Krade cnost necnost

Už si to pádí...

A kolečko se zastavuje
Na parkovišti
V tom ho auto přejede
Skončí na vrakovišti

Už si to nepádí
Kolečko z kopce
A cestou nevidí
Lidi jak opice

Tak se s vámi loučíme
pro dnešek je to všechno
možná se někdy ozveme
ale asi těžko

|: nashledanou, nashledanou, nashledanou, někdy příště :|

spí čtyřiadvacet hodin denně
a někdy i víc
hlavně to neříkejte jeho ženě
ta o tom zatím neví nic

většinu svýho času prospí
a má to velmi rád
a když zrovna někdy nespí
přemýšlí kdy bude spát

vzbuďte mně až se bude něco dít
já chci mít taky trochu klid
nejradši mám když můžu spát
moc pěkný sny si nechám zdát

vzbuďte mně...

spí čtyřiadvacet ....

La-la-la-lá-la-la, la-la-la-lá-la-la, la-la, la, la-la-lá-la

Na okně seděla kočka
A venku jel tirák
A z okna skočila kočka
A přejel ji tirák

La-la-la-lá-la-la, la-la-la-lá-la-la, la-la, la, la-la-lá-la

Já ráno viděl jsem slona
Co z chobotu mu tekla žíravina
Potom jsem potkal Pitharta
V patách měl zuřivého levharta
Odpoledne naší profesorku Květu
Krev se jí řinula z dolního retu

A to všechno mě nevyděsí, protože vím, že
Svět je zlej, ale přece zábavnej
Svět je zlej, tak na něj nenadávej
A mlč

A tak se plahočím tím světem dál
Kolem prošel, uprdnul si a šel dál
Král, který dobře ví, jak prince popravit
Nic ho od trhání prstů nemůže odradit
Pak jsem ještě viděl chlapa stát
Krajtu pohladit chtěl lidem dát
Krajta se mu náhle vysmekla
A někam do města fofrem utekla
Najednou se ozvaly divný výkřiky
To když krajta natrefila na malý tygříky

A to všechno mě nevyděsí...

U zubaře v křesle je dneska veselo
Zubař vrtá, však ne zuby, ale čelo
Vrtačka mu sklouzla po sedícího zubu
Až skončí, dostane od něj přes hubu
A támhle k nám přibíhá hrůzyplný pes
Zahryz kočku, spolknul ji, její hlavu si nes
Pak ji vypliv, krknul si a vyblil se na ní
Mrtvá hlava řekla: "Ty prase nechutný!"

A to všechno mě nevyděsí...

A to všechno mě nevyděsí...

Tlustej Pepa z depa
Tlustej Pepa z depa
Z depa
Pepa
Ten tlustej Pepa
Z Klíčovskýho depa
Zas jede

Každý ráno řídí bus
K tomu si dá veky kus
Linka číslo sto pět
Jede jako o sto šest

Tlustej Pepa z depa...

Nabírá cestující
Sedící i stojící
Veze

Babičky, tatíčky, dědečky
Matičky, dětičky, holčičky
Ručičky, nožičky, hlavičky
Sestřičky, bratříčky, synáčky
Dcerušky, tetičky, čertíčky
Ježíšky a taky trochu křečků
Veze je

Tlustej Pepa z depa...

Další ráno zas jede
Spoustu lidí někam veze
Při tom volá
Nastupujte
A veze

Babičky, tatíčky...

Tlustej Pepa z depa...

Vážení přátelé mějte prosím chvilku strpení
a vyslechněte toto krátké naléhavé hlášení
ze zoologický zahrady nám před chvílí utek´ slon
když slona uvidíte řekneme vám jestli to je on
Je to on!

Utekl nám, utekl nám, utekl nám, utekl nám
utekl nám, utekl nám, utekl nám, utekl nám
slon!

Vážení přátelé mějte prosím chvilku strpení
a vyslechněte toto velmi naléhavé hlášení
ze zoologický zahrady nám před chvílí utek´ lev
dávejte pozor za chvíli tu poteče krev

krev
krev
krev
krev krev krev krev krev krev krev krev

utekl nám, utekl nám, utekl nám, utekl nám
utekl nám, utekl nám, utekl nám, utekl nám
lev zebra tygr potkan prase krokodýl žába tarantule kamzík žirafa piraně
šváb kůň pes dingo hroch vačice sokol sova žralok rys velryba

utekla nám, utekla nám, utekla nám, utekla nám
utekla nám, utekla nám, utekla nám zkrátka celá
zoo

Dva milenci v poli
Dělaj, co si volí
Nikdo je neruší
Nikdo kolem nehlučí

Zemědělské družstvo místní
Posílá na žně dva kombajny
Jsou finančně v tísni
Krávy nemají co jíst

A ti dva jsou v poli
Intimně si hrejí
Nikdo je neruší
Nikdo kolem nehlučí

Kombajny už jedou
Kombajny se ženou
Jedou přímo tím směrem
Kde milenci jsou spolu

Lidi mají rádi chleba
Je ho třeba, je ho třeba
Stará paní si uloupí
Ukrojí si a šok koupí

Krvavej chleba z krvavý mouky
Krvavej kombajn z krvavý louky
Krvavý milenec a krvavá milenka
Krvavý ruměnec, když byli vyrušeni

Po silnici si to šine starý slepec
Oslepl, když pracoval jako kovotepec
Jednou totiž, než aby železo tam lil
Opil se a pak si ten kov do oka vylil

Zařval a trpěl při tom
Křičel a šel domů potom
Slepý, jó, slepý

Po silnici si to šine rychlý Oltcit
Řidič jede, nekouká a má pocit
Že se každou chvíli něco musí stát
A proto musí na brzdu teď nohu dát

Zastavil a trpěl při tom
Zuřil, stál potom
Ten rychlý, jó, rychlý

Ale slepec si to šine dál tou silnicí
Nevidí, že je před ním to auto stojící
Pak do něj vrazil a do příkopu spad
Hned vylezla zmije a uštkla ho do zad
Ků, ků, ků, ků, ků, ků

Umíral a křičel při tom
Křičel a zmítal se v tom
Slepý, jó, slepý

Já jednou viděl jsem muže
Kterej velkej problém měl
Že prej se zabít klidně může
Řekla mu žena, když nakoupit jel

A tak
Jel, jel, jel, nevěděl proč
Jel, jel, jel, pak neudržel moč

Potom jsem zase viděl toho muže
Jak ždímá sedadlo a blbě čumí
Že prej se z toho posrat může
Přitom nevěděl, co se Bohu hlavou honí

A pak
Jel, jel, jel, rychle to pral
Jel, jel, jel, až se posral

A naposled jsem viděl toho muže
Jak mlátí hlavou o auta kapotu
Že se asi zabije a jen to ho může
Ušetřit před božskou zlobou

Už
Nejel, nejel, nejel, byl zabitej
Nejel, nejel, nejel, nebyl jen poblitej

Už
Nejel, nejel, nejel, byl zabitej
Nejel, nejel, nejel, nebyl jen poblitej

Jsem sebevrah a vím
Že svůj život ukončím
Nabodnutím na houpačku v parku
Tak dost už toho čekání
Já mám na to nadání
Ne jak blbej skákat pod kola vlaku

Jenže tu houpačku
Někdo odmontoval
Jak si to odskáču
Když se nemám na co nabodnout
Ale nevadí

Jsem sebevrah a vím
Že svůj život ukončím
Strčím hlavu do míchačky a zapnu
Beton se tam mele
Tvrdne a kůži dere
To mi jistojistě ukroutí mou hlavu

To ne, vypli mi proud
Ten elektrickej v zásuvce
Já byl jsem asi bloud
Když jsem myslel, že se můžu na ČEZ spolehnout
Ale nevadí

Jsem sebevrah a vím
Že svůj život ukončím
Skokem z nějakého vysokého mostu
Letenky tam netřeba
Však odvahy potřeba
Při skoku z nějakého vysokého mostu

A letím
Letím
Letím
Dopadám
Jau

Někdo se sem blíží na koni
Místo hlavy lebku, ježiši
A říká mi
Půjdeš do pekla
Jéé

Jednou jsem si koupil boty
Značka Baťa, no tak fajn
Ale uvnitř byly ostrý hroty
Má noha je v

Prdeli, prdeli, prdeli mý
Prdeli, prdeli, prdeli mý
V mý prdeli, v mý prdeli

Šel jsem teda k doktorovi
Aby mi tu nohu opravil
Ten mě poslal k amputovi
Má noha je v

Prdeli, prdeli...

A když jsem tam dorazil
Nikdo nebyl uvnitř, jen pán
Co řek, tak abych tě dorazil
Jsem celej v

Prdeli, prdeli...

|: Prdeli, prdeli, prdeli mý :|

Neznám nic než Božku
Neznám nic než prám
Sličnou dámskou nožku
V posteli zas mám

A ne jenom tu nožku
S ní i dámu milou
Jsem námořník trošku
Duší svojí celou

A ta moje stará duše
Ta patří jen vám
Dámy v Evině rouše
V posteli vás mám

Jó, mám tam dvě
A na ně mám dva
Oni maj čtyři
A to je výhra, má

Jó, mám tam dvě...

Na ulici přistál talíř
vylezl z něj mimozemšťan
hlavu kulatou jak halíř
tvářil se asi jako krocan

Takovej ksicht se jen tak nevidí
takovej ksicht nikdo nezávidí

V lese žije děsná obluda
je nechutná a taky slintá
bojí se jí i ten pobuda
prej na ní platí jenom flinta

Takovej ksicht...

Mimozemšťan odletěl pryč
obluda ta má na mále
už se loučí i opice Frič
ale ksichty jsou tu stále
ale ksichty jsou tu stále
ale ksichty jsou tu stále

Na stole se povaluje velkej hnus
Kéž by se aspoň na chvíli vzdálil
Kéž by se aspoň na chvíli vzdálil
Ten zelenej hnus

Sídlí tu už dlouhou řádku let
Je přilepen a nikdo neví
Je přilepen a nikdo neví
Proč ho někdo neodlepí

Hnus, hnus, hnusuhnusuhnus
Je nechutnej a každej z něj zvrací
Hnus, hnus, hnusuhnusuhnus
Je tady a serou na něj ptáci

Hnus, hnus, hnusuhnusuhnus...

Už ze stolu odtéká ten slizký hnus
No, to je dost, už aby to bylo
No, to je dost, už aby to bylo
Aby už to bylo
Aby už to bylo
Aby už to bylo
Za námi

Hnus, hnus, hnusuhnusuhnus...

Hnus, hnus, hnusuhnusuhnus...